Let's run into the pourin' rain to feel that we're alive again.

Whisper me all your secrets.. ah, nostalgie.

Šílenství, hubnutí, jídlo, knížky, fotky. 

O tom je dnešní článek.

S hrnkem zázvorového čaje usedám za notebook a otevírám blogger, abych se zase po nějaké době vypsala. Dost možná to tady už nikdo nečte, ale mně to psaní docela chybí, ačkoli nemám nic, co bych předala světu, protože mám poněkud nudný život.

První a nejzásadnější věc. Evanescence přijedou do Prahy. Když jsem to zjistila, říkala jsem si: "Dobře, koupím si lístky co nejvíc dopředu a pak budu třeba stopovat kapelu po Praze.". Jenomže pak jsem objevila VIP balíčky a z mého účtu odešlo najednou devět tisíc. Každý den jsem aktualizovala ticketstream, zda vůbec ještě tyhlety lístky jsou, než dám dohromady celou částku. Stihla jsem to a momentálně mi na tiskárně leží položený lístek na setkání s Ev. No, dovedete si představit, co asi prožívám a jak s tím všechny otravuju. Mým největším problémem dodnes bylo, že nevím, co si obleču. Tuto situaci jsem naštěstí již zdárně vyřešila. Pokud mi přijde příliš krátká sukně, tak si to půjdu hodit. Jiné koncertní plány prozatím nemám, ač bych chtěla na Rock for People, momentálně šetřím finance na důležitější věci. Dozvíte se snad brzy (pokud se tedy neozvu zas za rok).

No, jinak se mám celkem fajn. Ráda bych se sebou něco udělala, tudíž jsem včera řekla sbohem všem nedobrým věcem. Znovu jsme si k sobě našli cestu s tofu, tak mám velikou radost. Opět se mi začala objevovat nesnášenlivost nějaké složky v produktech z kravského mléka. Jak někteří víte, kravské mléko jsem před nějakou dobou asi na rok úplně vypustila a nyní se k tomu schyluje znovu, což mě nějak netankuje, stejně mi to už ani nechutná. No, k tomu hubnutí. Jídlo je jedna věc. Teď bych se měla ještě donutit cvičit, ale protože jsem líný prase (a ne, opravdu se ze mě nestane ze dne na den fitness magor), tak předpokládám, že ta kila budu mít pryč tak za tři roky. Ale to vaření mě nesmírně baví, poslední dobou bych u plotny nejradši stála pořád. Stačí už jen buchty a můžu se vdávat:D.

Pokud to tu teda ještě někdo čte, tak na závěr bych uvítala doporučení na knížky. Mám pocit, že je v mém životě málo literatury, i když mám hromadu času. Přečtu si všechno, krom sluníčkových, motivačních a ezoterických žvástů, to je mimo moje chápání a lidi, kteří tyhle knihy čtou mi pak přijdou vymytí víc jak jehovisti. Pokud bych si měla teda vybrat nějaké téma, přečtu si ráda příběhy lidí z druhé světové války, knihy cestovatelů, horory a mou specialitkou jsou psychiatrické léčebny.
Pokud můžu něco doporučit já, tak jsou to Šlehačková oblaka od Terezky Salte (Tereza in Oslo), její blog asi každý zná, ale kdyžtak odkaz zde. Knížka je to opravdu příjemná, místy jsem si poplakala, ale je to prostě ♥.

Nakonec tady máte pár fotek z mého života 

- spontánní výlet do Drážďan, donuty z Blue vegan pig shop (stokrát doporučuju!),Stephen King s kočičkovými tepláky v hlavní roli, lístek na meetko a mámino kotě - 

N.