Naposledy jsem psala před maturitou. Bála jsem se toho jako čert kříže, ale zvládla jsem to. Dokonce jsem to zvládla na vyznamenání, což moc nechápu, ale i když jsem říkala, že mi o známky na maturitním vysvědčení zas tolik nejde, tak jsem na sebe pyšná. Říkala jsem, že nikde nebudu psát, jaká brnkačka to byla, ale.. ona opravdu byla. Člověk si pár minut popovídal s učiteli a jel zase domů. I když, u angličtiny jsem se trochu zapotila, protože jsem si nepřečetla ani jedno téma, což vám nedoporučuju! Pravděpodobně to sice okecáte a nebudete mít horší známku jak za dva (co si budeme, ta úroveň angličtiny u maturity mi nepřijde nijak vysoká), ale první tři minuty na potítku jsem se jen rozhlížela okolo a v hlavě jsem měla... nasráno. :D Ale jelikož jsem se pilně učila do služeb cestovního ruchu (trochu kecám, vytaženou otázku jsem četla jednou), tak angličtina byla jen překlad vědomostí z češtiny do AJ. Ale že bych to šla dobrovolně absolvovat znovu, to ne, zas takový blázen nejsem.
Maturovala jsem ve čtvrtek a hned v pondělí jsem měla přijímačky. A jelikož přijímačky byly z angličtiny a matematiky, dala jsem si raději rovnou tři přihlášky na jednu fakultu. V pondělí, kdy jsem byla strašně unavená z cesty a všeho, jsem psala test na obor, který jsem chtěla studovat nejvíc - Hospodářská a kulturní studia. Bohužel to nevyšlo o dva body, ale s odstupem času jsem ráda, jelikož uplatnění má pravděpodobně ze všech oborů nejmenší, proto jsem neposílala ani odvolání. Druhý obor také nedopadl moc slavně, což mě neštve, byly to jen zadní vrátka. Středeční obor konečně vyšel. Je zajímavé, že přihlášku na něj jsem měla poslanou jako první a dlouhou dobu jsem nemluvila o ničem jiném a teď taky, asi osud! Takže jsem se stala (pardon, pozítří se stanu) studentkou veřejné správy a regionálního rozvoje. A víte co? Těším se!
S vysokou školou také souvisí stěhování do Prahy. Mám z toho maličko strach, přeci jen jsem zvyklá na nějaký svůj klid, ale těším se. Moc se těším. Jen to hledání bytu by nemuselo být tolik komplikované, ale pořád mám přeci času dost (stejně jako před maturitou, taky to dopadlo!). Nejvíc se ale bojím odloučení s bráškou. Tedy, ne že bych se bála nějakého zhoršení vztahů, to u nás snad ani nehrozí, ale z rodiny je to člověk, na kterém nejvíc visím a trávím s ním nejvíc času. Pořád si říkám, že budu jezdit domů a že jsme bez sebe zvládli tři měsíce, ale taky jsme to pak oba oplakali, když jsme se viděli. Možná to moc prožívám, ale snad to někdo chápe.
No, mám pocit, že už bych to měla ukončit a pokračování napsat třeba za tři dny, mám toho ještě hodně, co bych chtěla napsat, tak se těšte!
N.
