Mike Terrana (Ostrava, 3.5.2013)

No, tak po měsíci jsem se rozhodla, že teda napíšu, i když toho nebude moc. O tom, že bude Mike znovu v ČR jsem se dozvěděla asi dva týdny předem a až do posledního dne jsem nevěděla, jestli vůbec pojedu. Byl čtvrtek, jen tak z hecu jsem napsala D. jestli by nešla se mnou, protože je to jeden z mála lidí, kteří jsou v Ostravě, znají to tam (haha, to jsem si myslela.) a vůbec.. je to taková moje spřízněná duše a poslouchá stejnou hudbu jako já. Tak mi to teda odkývala. V pátek jsem hned ze školy jela do Ostravy, kde mě už čekala D. na nádraží a mohly jsme jet. Už v tramvaji to bylo velmi zajímavé, ale nakonec jsme teda vystoupily (neptejte se kde, to nevím). Potom jsme strávily asi hodinu v nějakém obchodě, umírala jsem na bolest nohou a zad. Kolem páté jsme se vydaly hledat Cooltour, prošly jsme kolem toho asi třikrát, pak jsme se tam tak nějak dostaly a začalo dlouhé čekání, které se fakt neskutečně táhlo. Viděla jsem pána, který jel se mnou ve vlaku když jsem jela na Nightwish, slečnu, která se mnou čekala na Tarju a pořád jsem vyhlížela dlouhovlasé stvoření z Tarji. Nikde nikdo takový, jen nakonec vznikla hláška: "Hele, tam je.... aha tak ne, to je nějaký gandalf" :D

Když nás konečně pustili, sedly jsme si do první řady skoro uprostřed a nemohly, teda já se nemohla dočkat. O půl sedmé začal Mike hrát. Viděla jsem ho ani ne po měsíci, ale měla jsem strašnou radost. To, co dělá, vzbuzuje v člověku neskutečnou energii. Slyšela jsem přesně to, co na Tarje a klidně bych to poslouchala celou noc. Zbožňuju New World Symphony od Dvořáka v Mikeově podání, miluju Cancan, který mi neustále připomíná jednoho člověka a když si na to vzpomenu, mám slzy v očích a zároveň se usmívám jak blbeček. Prostě to celé bylo nejlepší, líbilo se mi, jak jsme se mohli Mikea na cokoli zeptat. Mám ráda jeho smysl pro humor a tak. Po odehrání poslední skladby s Daliborem Mrázem (neskutečný talent, taky!) jsem hned běžela k podiu a úplně se mi vybavila situace kdy jsem mluvila s Tarjou.

"Hey! Mike!"
"Yes?" (nebo něco takového)
"Can I take photo with you?"
"Of course!"

Takže už mě držel a fotili jsme se. Už mám fotku s Tarjou i Mikem, jsem nejspokojenější, protože 6.4. se mi Mike odchytit nepovedl. Pak jsem ještě rychle vytáhla z tašky sešit na slohovky a běžela znovu za Mikem pro podpisy.

"Ok, thank you, bye!"
"ČAU!" :D

Prostě další z nejlepších dnů mého života. Děkuji Mikeovi a děkuji hlavně D., že se mnou šla, jinak bych mohla tak maximálně brečet doma, že je Mike ode mě kousek a já tam nejsem. Brzy vám určitě napíšu o něčem jiném než jsou koncerty, zatím se mějte krásně:)