Poslední týden jsem byla nepopsatelně šťastná - užívala jsem si každou minutu, chodila domů ze školy s úsměvem, usmívala se na lidi kolem sebe a bylo to něco skvělého. Něco, co bych přála každému. Přála bych si, aby konečně všichni přestali přemýšlet POŘÁD negativně. Neříkám, že jsem pořád velice sluníčková a nemám takové chvilky, samozřejmě že mám
(teď), ale v případě některých lidí to je v kombinaci s jejich sebestředností ta nejhorší vlastnost světa a přemůže to i vlastnosti všelijakých vrahů a úchyláků, protože negativní myšlení je tak odporná vlastnost, že bych ji nejraději vymazala z této planety. Některý den, kdy mě ještě nepostihla chřipka (nebo co), jsme ve škole psali slohovku. Reakce na témata byly rozporuplné a nemyslím, že by takto nějak měl dospělý člověk reagovat - byl to přesně ten příklad toho, jak na sebe chtějí dotyční dost podivným způsobem upozornit, ale jen málokdo pochopí, že si tímhle hážou klacky pod nohy, i když to tak teď zatím nevypadá. Jsem vlastně ráda, že jsem na tyhle věci přišla už dávno, a proto téma "Vždycky musíš něco obětovat, abys mohl něco získat." bylo něco pro mě a nikdy se mi nic nepsalo líp a přála bych si, aby si kruh několika lidí, co kolem mě ve třídě sedí tu slohovku přečetl a třeba si z toho něco vzal. Ale to je celkem sci-fi :)
Je to vlastně docela ironie, že teď někoho poučuju o sluníčkovství, když předchozích pár článků mi bylo na skočení z Nuseláku. Ale přece jen v tom vidím malý, ale zásadní rozdíl. No dobře, mezi negativní energií a depresemi je dost velký rozdíl. Možná si v některých částech protiřečím, ale nechce se mi do znova číst, pořád to tu beru jako místo, kde žádný výkřik není odsuzován.
Za 66 dní uvidím alieny! Občas tak přemýšlím, jestli budu brečet, nebo jestli tomu budu věřit. Ale docela dost o tom pochybuju, tedy o tom že tomu uvěřím. Ale nejradši bych si udělala škrtací, vybarvovací nebo vlastně jakýkoli kalendář a usmívala se na něj každý den, co bych vybarvila políčko. Je to krásné, když se člověk má na co těšit, plní si sny a nesedí pořád jen doma na prdeli. Je to mnohem lepší, než strávit každý pátek někde pár metrů od domu s flaškou vodky. Tohle není sice každý pátek, ale je to něco tak neskutečně magického, že se vám to může každý
pátek den znova a znova vracet. Nahradí vám to všechny pátky s vodkou a ještě ke všemu si to pamatujete. A za takové maličkosti prostě život stojí! <3
Pro méně sluníčkové lidi.. třeba vám panda přinese trochu pozitivity.
