úterý 17. května 2016

17th May.


Asi je na čase se přestat snažit, nebo mě ten chlap přivede do hrobu. A to vážně. Už si v hlavě plánuju, jak ho jednoho dne zaškrtím. Je poslední dny tak neskutečně milý a já mám v hlavě obraz, kdy žvýká žvýkačku a je při tom neskutečně přitažlivý. Asi jsem se zbláznila.

Za 16 dní maturuju a nedá se říct, že bych na tom byla s učením nějak skvěle. Mám teda pocit, že si toho dost pamatuju po přečtení, ale sakra. Přece mi to v té hlavě nezůstane tak dlouho. Znám se. Takže začínám docela solidně stresovat a nadávat si, že jsem se nezačala učit už třeba v lednu a nečetla to třeba pořád dokola. Nu což.

Pátek měl být poklidným dnem. Byla jsem za mou drahou spolusedící, že si dáme víno. Daly jsme si víno. Poté nám přišlo skvělé jet na rozlučku se třídou, na kterou jsme původně vůbec nechtěly, kvůli některým lidem. Jely jsme. Strašně jsme zmokly. Pily divné věci. Bavily se. Potykaly si s učiteli, což budu považovat za divné až do doby, kdy si odnesu maturitní vysvědčení, A doufám, že si ho odnesu. Svěřovala jsem se třídnímu se slzami v očích. Chtěl to ze mě dostat, ale stejně jsem mu neřekla vše. Vše jsem povyprávěla naší bývalé češtinářce, která mě neskutečně nakopla a povzbudila. Pár slov a je možné, že mi tím překopala celý život. Po půlnoci jsem jela domů a řekněme, že alkohol se u mě v těle dlouho neohřál a sobotu jsem proležela v posteli se střepy v hlavě a žaludkem na vodě. Ach, příště se víc najím. Samozřejmě jsem si nezapomněla vyslechnout, že to je tou mojí veganskou stravou. Není, babi.

Pár dní po ústní maturitě mám přijímačky. Tři dny po sobě. Nevím, kdo to vymýšlel, ale byl to pěkně hloupý nápad. Ale aspoň mám více pokusů, i když obor, na který píšu přijímačky v pondělí je taková srdcovka a strašně bych tam chtěla. Psala jsem mu to. Z jeho strany, ač to nedal výrazně najevo, cítím podporu. Jsem ráda, že se konečně dokážeme bavit jako dřív a není to o pár slovech za měsíc. Bolí to všechno pořád stejně, ale něco mi říká, že bude líp. Musí.