Minulou středu jsem měla náhlý telefon od A. Zrovna jsem se sprchovala, pak jí teda volala zpět, když mi s klidným hlasem oznámila, že s ní jdu hned příští den na Tarju. Tak jsme šly. Bylo to famózní. Sice jsem byla unavená jak pes ze čtyřhodinovky cestovního ruchu a dějin kultury s třídním, který věčně vede monolog a pozornost upoutá jen když vypráví zážitky z mládí, ale i tak jsem si to děsně užila. Bylo to zas něco jiného než její běžné koncerty a byl to pro mě dost silný zážitek a věřím, že ta husí kůže nebyla jen ze zimy.
Jak jsem psala o tom, že se chystám do Drážďan, tak už i ty proběhly. M. mi to sice na poslední chvíli odřekla a já byla nešťastná z toho, že snad budu muset vzít tátu, protože nikomu se tak narychlo nechtělo, neměl čas, nebo možná nejsem dostatečně sympatický člověk na cestování, ale každopádně mě zachránila R. a troufám si říct, že jsem si to s ní užila asi milionkrát víc než jsem měla v plánu. Vlastně to celé začalo už v pátek, kdy jsem jela k ní, celé odpoledne jsme se nudily, přemýšlely co navštívíme a tak. Jelikož jsem měla celý pátek docela špatnou náladu a nebyla se mnou moc řeč, tak jsem děsně ráda, že jsem jela už v pátek a náladu mi zlepšila od R. mamka a pokaždé, když se mě snaží ta špatná nálada opět dohonit, tak si vzpomenu na těch pár vět co mi řekla a směju se zas jak blázen. Ale o mých problémech až ke konci.
V sobotu ráno jsme se vydaly na cestu a jelikož cestování s ČD až do Prahy není zrovna nejšťastnější volba, udělaly jsme si malou zastávku v Olomouci. Ukázala jsem R. něco málo z města (kostel a náměstí a "tady byl mekáč, kam jsem chodila po punči"), daly jsme si punč a chvilku seděly, než jsme se vydaly na žluťáska do Prahy, kde jsme se brutálně přejedly a pak se bály, že se ani na metro neodvalíme.
Hledání ubytování také nebyla žádná hračka, ale povedlo se a my mohly vyrazit do centra. Konečně jsem zavítala do Candy Store a děsně jsem si to tam zamilovala a stala se závislou na Nerds. Skoro jsem vykoupila Tiger, protože ty kravinky každý přeci musí mít doma. Pak jsme si udělaly už jen malou procházku a vydaly se spát, protože v neděli nás čekalo brzké vstávání, cesta na Florenc a neočekávaná snídaně v mekáči.
Do Drážďan jsme dojeli s menším zpožděním, ale ničemu to nevadilo. Trhy tam měli opravdu moc pěkné, ale já jsem pořád tak trošku ujetá na Olomouc. Ovšem, odvezla jsem si hned dva hrnečky, kopu věcí z Primarku a hlavně skvělou náladu! Je to nádherné město a opět mi bylo trošku líto, že Německo zas opouštím a vždy to ve mně vzbudí touhu se tam vrátit na ty tři měsíce, kdy jsem tam pracovala.
Po příjezdu do Prahy jsme si daly rychlé kafe, zrekapitulovaly nákupy a vyrazily opět do centra, kdy jsme prošly víceméně většinu historického centra a kolem půl desáté se dohrabaly na Staromák. Docela mě den poté naštvalo, že ve stejný večer se tam procházela Floor Jansen.
Abych pravdu řekla, nechce se mi ten článek kazit nějakými negativními výlevy, tak to ukončím asi tady, protože když jsem to teď psala, usmívala jsem se a vzpomínala na ty krásné chvilky o víkendu.<3 Kéž by takové byly všechny...
Mějte se nádherně!
:*
