There's always something different going wrong.

No, tak místo fajn sobotního večera sedím doma, píšu zas článek, ale zas tak moc mi to nevadí. Včera v noci mi bylo strašně špatně, odpoledne raději vynechám, nemluví se mi o tom dobře, pořád to všechno vidím a chce se mi brečet. Večer bylo zas všechno fajn. No, jen se trochu bojím na jak dlouho. 

Mám pocit že jsem poslední dny na všechny protivná. Ale ať se někteří nediví, nemám ráda lidi, kteří dokážou být i přes chat na facebooku agresivní že se jich potom bojím cokoliv napsat aby na mě nevyjeli. A taky nemám ráda když se někdo s úžasnýma vlasama ostříhá a najednou vypadá jak totální debil. A to jsem ty jeho vlasy a vlastně jeho celého obdivovala tři roky. A přitom o něm nevím nic, vlastně jenom to jak se jmenuje a že je zadaný. :D 

Ale abych pravdu řekla sama teď vypadám jak debil. Předevčírem jsem se strašně nudila tak jsem se rozhodla, že si na hlavu dám zbytek té růžové co mi ještě zbyl. Jsem ráda že se to tak rychle vymývá, jít s tím někam tak se mě leknou. Příště zkusím modrou, třeba budu vypadat ještě hůř. 

Před rokem touhle dobou jsme se s A. dívaly na film. Na Orphan. To bylo moc fajn. Chyběl mu konec a my měly na Ester celou noc hrozný nervy. Povídaly jsme si do tří nebo do čtyř. Další den jsme byly na trampolíně a při tom poslouchaly písničku nahoře. Doteď se u ní vždycky strašně usmívám. Teď můžu jen doufat, že po včerejšku se všechno ubere tou lepší cestou. Mohlo by. 

This is who I am escapist, paradise seeker.

Nějak mě to psaní článků začalo bavit. Včera u nás byla sestřenice. Nemám ji ráda od narození, je na mě zlá, nemá mě ráda a tváří se jako kyselý zelí. I to zelí se možná tváří líp. Každopádně jsem to přežila a snad ji zase rok neuvidím.

Konečně s A. máme plán na víkend. Pokud bude počasí podobné tomuhle, bude to hodně zajímavé. Ale i tak se těším! Původně jsem sice měla jít úplně s někým jiným, ale ti se beze mě obejdou. A já bez nich taky. Stejně to bude určitě na nic, plánujou už to pomalu měsíc a takový akce jsou vždycky nejhorší. A taky tam bude S., takže prostě ne. Doufám, že si budu pamatovat víc než z téhle soboty a nebude moc bahna.

No a nejlepší novinka za poslední týden. V dubnu jedeme s A. na Tarju♥ Už ji uvidím podruhé a těším se jako bych ji měla vidět poprvé. Zatím mi to nějak pořádně nedošlo, že přede mnou zase bude stát. To začne tak v lednu.

Jdu dělat užitečnější věci, ty moje články jsou čímdál horší a horší. Třeba vyhraju náramek u Olzy, docela by se mi hodil, byl hezkej. Dobrou:)

Once upon a night we'll wake to the carnival of life.

Účelem tohodle článku je si postěžovat, tak to kdyžtak nečtěte.. :D

Pokud jsem včera psala smsku že chci umřít, tak nevím co chci dneska. Jsem nadopovaná ibalginem a těším se až budu moct do postele. Bohužel mě zatím ruší návštěva, tak aspoň napíšu článek. Včerejšek byl legendární.

Všechno to začalo tím, že jsme seděly, nudily se, strašně pršelo, a tak jsme šly domů. Dívaly jsme se na Chlapce v pruhovaném pyžamu, zase jsem si skoro pobrečela, ale zvládly jsme nebrečet. Potom jsme šly za sestřenicí a už to docela jelo. Pamatuju si, že jsem konečně vymlátila jednu věc z teď už bývalýho spolužáka, nadávala na všechny kolem, potom jsem se zas strašně usmívala a dál nevím. Všechno začalo být horší kolem půl jedenácté, uvědomila jsem si, že Tuomas je ode mě vlastně strašně blízko. Ležela jsem na A. a brečela jsem. No, to byl spíš hysterickej záchvat. Asi brečím kvůli kravinám, ale v tu chvíli jsem to prostě nějak ven dostat musela. Ještě že to neviděl S., to bych.. nevím co bych. Měla jsem chuť jít za dalším z mých bývalých spolužáků a ukrást mu rum. Potom už to bylo divný, jako na houpačce. Chvilku nám bylo strašně fajn, potom jsme se musely obejmout a začít si nadávat do idiotů (tak si ukazujeme že se máme rády :D). Nevím v kolik jsme došly, vím že to bylo docela brzo. Původně jsme si chtěly pustit End of an Era, ale nechtěly jsme znova brečet, tak jsme se jenom dívaly na fotky Nightwish a zadržovaly smích v polštáři, psala jsem kdoví kolika lidem, smály jsme se rádoby gothičce a vůbec jsme se nevyspaly, takže bychom dneska s pytlem na hlavě vypadaly asi líp. Ráno jsme se dívaly na End of an Era, smály se Emppíkovi, usínaly, stěžovaly si jak nás všechno bolí, ale jinak nám bylo dobře. Když jsme spolu, je nám vždycky dobře. A včerejšek za dvoje promočený boty, dvoje kalhoty, bolest za krkem a nechutný vlasy stál! Konečně jsem mohla někomu říct úplně všechno bez toho aniž by hned téma vrátil zpátky na sebe. ;) Co provedeme dál je ještě ve hvězdách, ale bude to veliký. Dobrou.