Oslo - část druhá.

Zase nepracuju. A zase se dojímám nad vzpomínkami. Pojďme tedy společně navázat na první část. Předem upozorňuju, že nemohu zaručit, že vyváznete bez újmy. Hrozí nebezpečí přecukrování. Poslední dny se totiž bavím tím, že na gumu kreslím norské vlaječky a následně je obtiskuju na papír, který dříve sloužil k odškrtávání nedodělané práce.

Oslo - část první.

Chtěla jsem do názvu článku napsat nějakou profláklou frázi. Něco ve smyslu, že Oslo ukradlo moje srdce. Ale to bych vše prozradila už v úvodu a nemělo by smysl číst dál. Tak jo. Pokusím se přestat dojímat a začnu.

Většina z vás ví, jelikož jsem se tím nikdy netajila, že severské země byly mou srdcovkou už od základní školy. Strašně jsem chtěla navštívit Helsinki, všude jsem malovala finské vlaječky. Milovala jsem prohlížení si fotek norské přírody. A do Osla jsem se zamilovala na první pohled. Už z obrázků jsem věděla, že tohle město jednou musím vidět. A stalo se tak.