God grant me the serenity, to accept the things I cannot change.

Courage to change the things I can,and wisdom to know the difference.

Cítím se špatně. Fakt hodně špatně, i přesto, že k tomu nemám důvod. Měla bych, kdybych na dotyčnou osobu zvýšila hlas, ponížila ji, cokoliv. Neudělala jsem to. A přesto se cítím jako idiot, který nemá úctu k lidem. Je hodně těžké člověku vysvětlovat, že nemá určité věci už dělat. Může mu to vysvětlovat sto lidí, ale stejně se nepoučí a hádky vzniknou znova. A znova. A pro jistotu ještě jednou. Mrzí mě to. Strašně. Každý den víc a víc.

Omlouvám se za až tak neobvyklou snůšku keců, ale musela jsem. Tohle je prostě jediné místo, kde můžu napsat cokoliv, protože sem chodí opravdu jen lidé, u kterých vím, že jim můžu věřit a nic z tohoto nepoužijí proti mně. Jsem tak ráda že vás mám. Nedokážu vám to poslední dobou říct, napsat v jakémkoliv blížším kontaktu, protože i tyhle věci se bez pardonu serou. Tak to píšu sem a vy, kteří sem chodíte to jistě víte, ale z nějakého důvodu mám potřebu to napsat a společně s tímto se vám omlouvám, že vám asi nikdy nevysvětlím první odstavec. Je to maličkost, ale pro mě je to momentálně problémem světa.

Abych přešla k trochu pozitivnějším věcem a věřte, následující věta bude celkem paradoxem. Včera jsem se tak při opakování si ekonomiky vymyslela, že se přidám do projektu #100happydays na Instagramu. Asi všichni víte o co se jedná, tudíž nic osvětlovat nemusím. Nevím kdy začnu, protože na dnešním dnu byl jediný vyfotitelný šťastný moment ten, kdy jsem jedla. A jídlo jsem nevyfotila. Překvapivě, když vše zmizí vždy během pár sekund :D Možná zítra. Možná ještě dnes. Uvidím.

A když jsem psala o té ekonomice, dneska jsem se fakt celkem cítila. Možná se to fakt stane mým oblíbeným předmětem. Možná i účetnictví se může přidat. Ale to jen možná. Spíš ne.

Mějte se :)