Insanity.

Princeznička.

Proč mám sakra potřebu všechno nechávat na poslední chvíli a pak se trápit, nespat, nejíst a tak? Kdybych měla jednu superschopnost, bylo by to něco jako "mávnutím ruky zrušíme účetnictví". Naštěstí momentálně už se blížím ke konci, teda doufám a hned jak mi to vyjede z tiskárny, tak to schovám a půjdu se válet do postele.

Mám za sebou státnice z angličtiny. Dalo se to. Mít jiné téma, tak bych asi ztroskotala, ale i tak si myslím, že maturita bude hračka. Alespoň z jednoho předmětu, když ostatní mi asi dají zabrat, což mi připomíná, že o prázdninách, i když ne zrovna s nadšením, se pustím do povinné četby.
Poslední dobou mi píšou samí divní lidé. Ať už je to bývalá přítelkyně vašeho bývalého přítele, nebo chlapec, který si vás jen tak přidá do přátel a rázem je s vámi kamarád. No budiž, ale já se nechystám nikoho nového poznávat, na to jsem až moc sociopat.

Za necelý měsíc nás čeká Masters of Rock, na což se hrozně těším, protože po třech letech uvidím milované Nightwish, poprvé uvidím překrásnou Sharon den Adel z Within Temptation a tak. Hlavně se těším na to nekonečno srandy při stavění stanu, večerních dýcháncích, nočních strastech a tak dále. Už méně pozitivní je to, že se tam chystá také člověk, který mi hodně ublížil, srazil mi sebevědomí ke dnu a bojím se, že až ho potkám, vše se mi vybaví a... ne, mysleme pozitivně, není možnost abych jej potkala! :)

Za 4 měsíce a 6 dní nás také čekají Nickelback, což je pro mě úplně nepředstavitelné a nemožné, že se to prostě opravdu stane! To je tak, když se zmíníte před svou skvělou spolužačkou (ahoj! :D) a najednou máte parťáka na koncert. Je super zjistit, že v té třídě nejste úplně sami a je tam někdo, kdo je stejný magor jako vy <3

Za necelých 14 dní po Nickelback se pojedeme podívat na Epicu a Eluveitie, kam se taky moc těším, kdyby tam ovšem nebyla osoba, kterou jsem zmínila výš, bylo by to mnohem lepší, ale tak co... přežijeme!

Za 6 dní to bude 3 roky ode dne, kdy tu koncertovali Evanescence (připomeňme si to zde). Tolik mi chybí. V ten den se mi povedlo něco neskutečného a jsem na sebe strašně hrdá dodnes. Pořád mám každý okamžik před očima, když moje princezna vystoupila z tourbusu a zamávala nám. Miluju ji a jednou ji obejmu a zdar.
Chtěla jsem napsat ještě něco, ale už se mi to zdá dlouhé a mám pocit, že tak dlouhý článek jsem za svou blogovou existenci do deníčku ještě nenapsala. Vše je jednou poprvé.

Ozvu se po vysvědčení. Nebo po mástrech. Možná v září.

<3