There's always something different going wrong.

No, tak místo fajn sobotního večera sedím doma, píšu zas článek, ale zas tak moc mi to nevadí. Včera v noci mi bylo strašně špatně, odpoledne raději vynechám, nemluví se mi o tom dobře, pořád to všechno vidím a chce se mi brečet. Večer bylo zas všechno fajn. No, jen se trochu bojím na jak dlouho. 

Mám pocit že jsem poslední dny na všechny protivná. Ale ať se někteří nediví, nemám ráda lidi, kteří dokážou být i přes chat na facebooku agresivní že se jich potom bojím cokoliv napsat aby na mě nevyjeli. A taky nemám ráda když se někdo s úžasnýma vlasama ostříhá a najednou vypadá jak totální debil. A to jsem ty jeho vlasy a vlastně jeho celého obdivovala tři roky. A přitom o něm nevím nic, vlastně jenom to jak se jmenuje a že je zadaný. :D 

Ale abych pravdu řekla sama teď vypadám jak debil. Předevčírem jsem se strašně nudila tak jsem se rozhodla, že si na hlavu dám zbytek té růžové co mi ještě zbyl. Jsem ráda že se to tak rychle vymývá, jít s tím někam tak se mě leknou. Příště zkusím modrou, třeba budu vypadat ještě hůř. 

Před rokem touhle dobou jsme se s A. dívaly na film. Na Orphan. To bylo moc fajn. Chyběl mu konec a my měly na Ester celou noc hrozný nervy. Povídaly jsme si do tří nebo do čtyř. Další den jsme byly na trampolíně a při tom poslouchaly písničku nahoře. Doteď se u ní vždycky strašně usmívám. Teď můžu jen doufat, že po včerejšku se všechno ubere tou lepší cestou. Mohlo by.