I can feel you pull me down. Fearing you, loving you I won't let you pull me down.

Tak jsem se vrátila. Abych pravdu řekla, nejradši bych se vrátila. A nejen kvůli lidem se kterýma jsem byla, ale i kvůli někomu koho jsem jenom viděla a mám pocit, že jsem do toho spadla. Jak jsem tu o něm psala před tím než jsem odjížděla, tak jsem ani zdaleka nevěděla že to bude až takový když ho uvidím. No, asi je..
Ale jinak jsem se měla krásně. Jako vždycky. V pátek jsme s R. jely na pouť, kde jsme šly na breakdance, ruské kolo a na lavici, ze které jsme málem vyletěly, ale aspoň nebyla nudná jak ty předchozí dvě. Večer jsme šly na procházku, kde jsem se potom bála. Sobota byla o hodně zajímavější, myslím že to tu nebudu rozepisovat, stejně si zase hodně věcí nepamatuju. Joo, to je tak, když se sejdu s mým kamarádem rumem a podobnými věcmi. Cesta po úplné tmě ve dvě ráno byla taky hodně zajímavá a stihlo se mi udělat tak špatně, že jsem si musela odpočinout. Lehla jsem si na cestu a hned bylo líp. Hlava mě ale stejně bolela až do včerejška.
Ostatní dny už byly stejné. Ne stejné propité, ale stejně vtipné. Nedělní sezení na nějakém schodu, kde dělal divný pes divné zvuky, pondělní cesta na zastávku kvůli "někomu", sezení v hospodě, při kterém jsem se stejně nedočkala a nepřišel. Hlavně že jindy tam sedí pořád. Fakt milé. No a cestou domů jsem měla co dělat abych udržela slzy. Měla bych si ujasnit některé věci. Možná si je ujasním až po 18.8.
Když jsem přijela domů, čekal mě tu nový notebook, takže se konečně nebudu muset rozčilovat s tím starým, který nevydrží bez nabíječky nebo s mým počítačem, který než se nastartuje tak mám dvacet devět dětí. Mějte se krásně, asi se brzo ozvu.