Účelem tohodle článku je si postěžovat, tak to kdyžtak nečtěte.. :D
Pokud jsem včera psala smsku že chci umřít, tak nevím co chci dneska. Jsem nadopovaná ibalginem a těším se až budu moct do postele. Bohužel mě zatím ruší návštěva, tak aspoň napíšu článek. Včerejšek byl legendární. Všechno to začalo tím, že jsme seděly, nudily se, strašně pršelo, a tak jsme šly domů. Dívaly jsme se na Chlapce v pruhovaném pyžamu, zase jsem si skoro pobrečela, ale zvládly jsme nebrečet. Potom jsme šly za sestřenicí a už to docela jelo. Pamatuju si, že jsem konečně vymlátila jednu věc z teď už bývalýho spolužáka, nadávala na všechny kolem, potom jsem se zas strašně usmívala a dál nevím. Všechno začalo být horší kolem půl jedenácté, uvědomila jsem si, že Tuomas je ode mě vlastně strašně blízko. Ležela jsem na A. a brečela jsem. No, to byl spíš hysterickej záchvat. Asi brečím kvůli kravinám, ale v tu chvíli jsem to prostě nějak ven dostat musela. Ještě že to neviděl S., to bych.. nevím co bych. Měla jsem chuť jít za dalším z mých bývalých spolužáků a ukrást mu rum. Potom už to bylo divný, jako na houpačce. Chvilku nám bylo strašně fajn, potom jsme se musely obejmout a začít si nadávat do idiotů (tak si ukazujeme že se máme rády :D). Nevím v kolik jsme došly, vím že to bylo docela brzo. Původně jsme si chtěly pustit End of an Era, ale nechtěly jsme znova brečet, tak jsme se jenom dívaly na fotky Nightwish a zadržovaly smích v polštáři, psala jsem kdoví kolika lidem, smály jsme se rádoby gothičce a vůbec jsme se nevyspaly, takže bychom dneska s pytlem na hlavě vypadaly asi líp. Ráno jsme se dívaly na End of an Era, smály se Emppíkovi, usínaly, stěžovaly si jak nás všechno bolí, ale jinak nám bylo dobře. Když jsme spolu, je nám vždycky dobře. A včerejšek za dvoje promočený boty, dvoje kalhoty, bolest za krkem a nechutný vlasy stál! Konečně jsem mohla někomu říct úplně všechno bez toho aniž by hned téma vrátil zpátky na sebe. ;) Co provedeme dál je ještě ve hvězdách, ale bude to veliký. Dobrou.
Žádné komentáře:
Okomentovat