úterý 23. října 2018

Oslo - část druhá.

Zase nepracuju. A zase se dojímám nad vzpomínkami. Pojďme tedy společně navázat na první část. Předem upozorňuju, že nemohu zaručit, že vyváznete bez újmy. Hrozí nebezpečí přecukrování. Poslední dny se totiž bavím tím, že na gumu kreslím norské vlaječky a následně je obtiskuju na papír, který dříve sloužil k odškrtávání nedodělané práce.


Skončila jsem u divadla a Karl Johans gate. Několika uličkami jsme se dostali až k budově radnice, která na nás vykoukla docela neplánovaně. Vítr se začal zvedat a můj svetr najednou přestával stačit. Ten den jsem fakt, že jsem ve Skandinávii trochu podcenila a vyrazila bez bundy. Taky jsem na to později doplatila. Zpět k radnici. Až s odstupem času jsem se dozvěděla, že právě na tomto místě se uděluje Nobelova cena za mír. Samotná budova mě ale asi zaujala jen proto, že byla v Oslu.


Od přístavu, tisíce fotek a nenalezených fish&chips jsme se vydali vstříc moderní architektuře. Aker Brygge je čtvrť plná kaváren a nejrůznějších butiků. Hotely tu nemají parkovací místa pro auta, ale pro lodě. Aker Brygge je právě ta část, o které byste si neřekli, že je Oslo. Nejvíc mě uhranul pohled na muzeum Astrup Fearnley a moře u něj. Přístav v Oslu je pravděpodobně ten nejkouzelnější přístav, který jsem kdy viděla.

Naše cesty pokračovaly pravděpodobně do nějaké pevnosti, která v našem plánu vůbec nebyla. Bylo to takové to: "Hele, tady je to hezký, pojďme se tam podívat." No, strávili jsme tam asi hodinu. Ale byl odtud úžasný výhled na Oslofjord. Pak jsme viděli nádhernou barevnou zastávku autobusu. Rozkošný parčík. A došli jsme až k budově Opery.



Opera je dost možná pro některé docela kontroverzní. Neumím si ani představit, jak boží by tam bylo sedět v létě u zálivu a nasávat atmosféru. Jak boží by bylo stát na úplném vrcholu Opery a kochat se výhledem. To druhé jsme udělali i tak, ale ve svetru už byla pekelná zima a já se těšila do tepla. A na jídlo, jelikož jsem celý den neměla čas pořádně jíst.

Ani nevím, jestli jsem den zase zakončila koblížkem, ale co mi rozhodně nesmělo chybět? Horký čaj. Miluju čaj a momentálně se nám jich doma nahromadilo fakt velké množství. A čaj na rozkošném balkoně jsem si přece nemohla nechat ujít. Což o to, že jsem na něm musela sedět nabalená v bundě.



V sobotu dopoledne mě dohnalo moje poletování po Oslu bez bundy. Spustila se mi otravná rýma. A kdo mě zná, tak ví, že když mám rýmu, tak jsem nesnesitelná. Budu mít klidně kašel nebo migrénu, ale rýma je můj úhlavní nepřítel. A tak jsem z batohu vytáhla poslední zbytky kapek do nosu, které jsem pro jistotu zabalila a vyrazili jsme do přírody. Konkrétně k jezeru Sognsvann.

Na Oslu se mi líbí, že můžete nasednout na metro a dojet do úplně jiného světa. A tak jsme si koupili jízdenky, jeli metrem, které téměř nikdy nejede pod zemí (taková pražská Hůrka nebo Čerňák, s tím rozdílem, že tady byla radost se dívat z okna). Projížděli jsme kolem barevných baráčků a dojeli až na konečnou zastávku Sognsvann. Odtud už trvala cesta k jezeru jen pár minut. Co vám budu povídat, byla jsem naměkko. Kdybych toho nechtěla stihnout víc, na prvním kameni u vody sedím doteď a krmím kachny. Všude okolo byly hloučky Norů, kteří vyrazili na sobotní piknik. Spousta pejskařů. Neméně běžců. A všudypřítomný klid a dokonalá atmosféra.


Od Sognsvann vede několik turistických tras. My se ale rozhodli, že si jezero pouze obejdeme. Za každou zatáčkou, kdy jsem ho viděla z jiného úhlu jsem nadšeně juchala a přála si, aby tahle procházka nikdy neskončila. Zážitek mi ale pořád kazila rýma. Věděli jsme, že někde je ještě druhé jezero. Po nahlédnutí do mapy jsme zjistili, že pokud se k němu chceme dostat, musíme vyšplhat do strmého kopce. A tak jsme šplhali. Po pár minutách se před námi objevilo druhé, o dost menší jezero Svartkulp. Pokud jsem říkala, že u prvního byl klid, tak tady to byla hotová oáza klidu. Žádní lidé, jen dechberoucí příroda a my.

Musím říct, že sobotu jsem si užila snad nejvíc. Cestou zpět už jsem byla sice vyřízená od neustálého smrkání, bolela mě hlava a byla jsem zralá do postele, ale pořád jsem se usmívala jak blázen. Po návratu nás čekalo už jen jídlo a další horký čaj.


Nedělní den jsme v podstatě celý prováleli v posteli. Mezi hromadou posmrkaných kapesníků. S norskýma kapkama do nosu. S čajem. Bohužel celou neděli pršelo, což mě hrozně mrzelo, ale nechtělo se mi nachladnout ještě víc. Až po setmění jsme se rozhodli nasednout na autobus a jet na zastávku Jernbanetorget k hlavnímu nádraží. V 7/11 jsem si dala horkou čokoládu a naposledy jsme se šli pokochat výhledem od Opery. Strašně jsem si přála projít se nočním Oslem, ale.. rýma. A déšť. I tak jsem ale byla znovu plná pozitivní energie. Bohužel jsem ale věděla, že následující den letíme domů, a tak mi z toho bylo krapet smutno. Chtěla jsem udělat nějakou hezkou fotku noční Opery, ale bohužel, iPhone a focení v noci.

Po pondělním úklidu bytu jsme si na gauč poskládali batohy a odebrali se nakouknout do uličky Telthusbakken, kde nás měly čekat barevné domečky a pravá norská atmosféra. Bohužel celá ulička byla rozkopaná, a tak jsme mohli nahlédnout pouze přes plot. Vynahradila mi to ale školka, která stála opodál. Taková školka, do které bych jako dítě chodila s radostí a nechtěla odcházet. Roztomilý modrý baráček a hrající si děti za bílým plotem. Vzpomněla jsem si při tom na svou školku, která byla přesným opakem. Socialistická kostka bez barvy, ze které na míle daleko cítíte puch rybičkové pomazánky. Ano, přeháním, ale jistě mě chápete.

Po menší procházce už stačilo jen zajít na poslední koblížek a kávu. Vzali jsme si všechny věci a vyrazili na nádraží, odkud nás vlak odvezl na letiště. Měla jsem hroznou radost, že na letiště Gardermoen vás vlak dovede přímo a nemusíte se táhnout dalším dopravním prostředkem na terminál, což u letiště Torp není. Čekání se táhlo, ale naštěstí ne tolik, jako v Polsku. Nakoupili jsme bonbony, protože jsem správně předpokládala, že rýma mě při klesání potrápí.

Do Prahy jsme letěli s Norwegian a tuhle společnost doporučuju všema deseti. Letělo se mi s nimi hrozně dobře, což u ostatních nízkonákladovek říct nemůžu. Navíc se mi hrozně líbí vzhled jejich letadel. Na každém letadle mají obličej nějaké významné osobnosti. Nestihla jsem se podívat, koho jsme na našem Boeingu měli my, škoda. Ale jednou určitě poletím jedním z těch, na kterém je Hans Christian Andersen!


Klesání bylo ale příšerné. Vždycky jsem to snášela dobře, ale tentokrát jsem myslela, že přijdu o uši. Přistání bylo rychlé a bolavé pro zadek, ale mě v tu chvíli zajímalo jen to, proč jsem se sakra musela vracet do Prahy.

A nějaké shrnutí? Uff. Byl to neskutečný zážitek. Oslo je kouzelné. Mentalita lidí úplně jiná, než tady. Norové se k lidem chovají tak, jak bych očekávala všude po světě. V Oslu jsem byla šťastná. Nevím, jestli bych tam zvládla žít navěky, ale rozhodně nějaký kratší čas ano. Potom bych se pravděpodobně odebrala do nějakého srubu k fjordům.
Hodně lidí se mě ptalo na ceny. No, co si budem, koblížek za 8 korun v Norsku nepořídíte. Ale při troše štěstí se vám povede ulovit nějaký za 8 norských korun.

To by bylo celé moje povídání o norském dobrodružství. Brzy se do Osla vrátím a strašně se těším, až budu vědět co a jak a strach budu mít maximálně z toho, že zase v přístavu nenajdu fish&chips. Uvidíme se u dalšího vyprávění. V plánu totiž není jen další Norsko, ale třeba Ukrajina. Nikdo neví kdy, ale bude to.

A ještě mě tak napadlo. Kdybyste někdo rezervoval své první ubytování (nebo vytvářel nový účet) na airbnb, klidně se proklikněte přes náš odkaz. Vy budete mít slevu a my pár korun na naše další dovolené. A to se vyplatí. Odkaz tady.

A přísahám, že nejsem Babišův volič, jen na norské koblihy myslím den co den! :D 

1 komentář: