Ten pocit, když...

Nadpis bych raději použila pro něco jiného, ale bohužel to dnes jinak nejde. Pokud jsem někdy řekla, že jsem na dně, tak jsem na něm nebyla a beru to zpět. Včera se stalo něco, co hodně dlouho nepochopím. Nikdy mě takový záchvat pláče, sebevražedných myšlenek a podobně nepostihl. Až včera večer. Nedokážu si vysvětlit, co to bylo, ale je to pro mě momentálně to největší psychické dno, kdy už dál nemůžu, nejsem schopná slov, pohybu, absolutně ničeho. Přijdu si na tom tak špatně, že mám pocit, jakoby už nikdy nemělo existovat štěstí. Sesypalo se toho najednou tolik, že už jsem nebyla schopna to všechno unést a opravdu tohle nepřeju ani svému největšímu nepříteli. 

Jsem moc ráda, že existuje něco jako blog, opravdu.