Ono to tu ještě funguje. Jsem tady a nevím co psát, ale strašně se potřebuju vypsat ze všeho. Právě jsem se vrátila a cítím se celkem na hovno. Zranitelně, nasraně, s myšlenkama bůhví kde a všechno dohromady. Asi to bude vzduchem. Mám v hlavě strašný guláš ze všeho co se poslední dobou děje. Všichni se rozcházejí, všichni jsou utrápení, ve stresu, nikdo nemá na nikoho čas a běží to tak pořád dokola. A život strašně plyne. A nevím proč to sem cpu.Nechápu, fakt. Nechápu ani to, že když se mě někdo zeptá, co mi je, nedokážu mu odpovědět. Není v tom nic určitého, není v tom asi ani nikdo, jen... dost blbý období.
Poslouchám zrovna už asi po milionté Kings of Suburbia. Mám strašnou chuť jít na koncert, pobrečet si jako tenkrát v Praze a jet domů a povídat o tom, jak to bylo fajn, poslouchat lidi v kupéčku, kteří se baví o grilovaných kuřatech a mít pak dalších pár měsíců depresi z toho, že je už určitě nikdy neuvidím. Jo, to bylo strašně fajn období. Když vám bylo fajn, pustili jste si alieny. Když vám zas tak fajn nebylo, taky jste si pustili alieny. A prostě jste s nimi rostli. Ale teď? Není s kým růst, nebo spíš on ten růst už skončil a teď je jen na mně, jaký život si udělám.
Mám poslední dobou nějakou krizi, co se týče mé budoucnosti. Mám strašný strach z toho, že neudělám maturitu, nedostanu se na výšku, nezvládnu to. Strašně o sobě zase začínám pochybovat, jako pár let zpátky. Možná je to tím, že vidím, jak na tu školu kašlu, ale nedokážu s tím momentálně nic udělat. Chci to zlepšit, chci se začít dívat na matiku, abych měla aspoň nějakou šanci se dostat, ale nejde to. Vím, že spojení "nejde to" je to nejhorší co člověk může říct. Ale není to, že by to nešlo, není to ani to, že nechci, jen prostě. Je to se mnou asi zlý. Byla bych ráda, kdybych zůstala naživu aspoň do konce roku.
Žádné komentáře:
Okomentovat