30.dubna jsem vyjela v 8 ráno a k hale jsem dorazila kolem půl jedné asi jako dvacátá. Sedla jsem si za ostatníma ke dveřím, které mě už po hodině začaly strašně tlačit a myslela jsem, že dalších pár hodin nevydržím. Kolem čtvrté měli Nightwish zvukovku. Zkoušeli I Want My Tears Back. Většina jsme se tam začali usmívat jak blbečci, zpívat a nebýt toho horka tak někteří začneme i skákat. Okolo páté hodiny začali divní pánové (=security) chystat turnikety. Všichni jsme si stoupli a jeden z pánů nám řekl, že do Golden Circle půjdeme vlastně úplně jiným vchodem, takže jsme naštvaní běželi ke vchodu 31, kde jsme se procpali celkem dopředu. Začala strašná tlačenice, která je mi známá ze všech koncertů. Kolem sedmé nás začali pouštět, dostala jsem pásku do GC a běžela před Tuomase. První řada před Tuomasem byl vždycky můj sen a najednou jsem tam stála a nevěřila tomu. O půl osmé se na podiu vynořila německá (aspoň doufám že to byly němky, mám v tom zmatky) kapela Eklipse. Byly fakt krásný, ale nebavilo mě to. Housle jsem nikdy moc nemusela. Ale jo, uznávám, že ikdyž mě to nebavilo tak to bylo moc pěkný, jsou šikovný. Jen prostě nic pro mě:) Po chvíli přišla druhá předkapela - finští Battle Beast. Ti byli super, měli úžasnýho basáka a jejich zpěvačka měla zatraceně dobrej hlas! Skončili něco kolem půl deváté? Nevím, měla jsem vybitý mobil a opět jsem neměla ani čas sledovat hodiny.
Nachystala jsem si foťák a začalo velký skandování "Nightwish, Nightwish!" Po několika dlooouhých minutách se ozval začátek Taikatalvi a já věděla, že další sen se začíná opět plnit. Zapomněla jsem na bolavý nohy, kručení v břiše, pocit na zvracení a chtělo se mi brečet štěstím. Marco začal zpívat. Po Taikatalvi bylo Storytime a já netrpělivě čekala na chvíli kdy spadne opona. myslela jsem, že Tuomase uvidím nějak zboku, jenže opona spadla a já byla přímo naproti němu. První věta kterou jsem si řekla byla: "Cože? Tyvole, on existuje?" Když se mi v refrénu podíval do očí a usmál se, myslela jsem že se zblázním. Byla jsem z nich úplně mimo a to ještě ani neskončilo Storytime. Další bylo Wish I had an Angel, kterou od Anette moc nemusím. Ale překvapila, moc. Amaranth a Scaretale. Tak to snad ani nepotřebuje komentář. Miluju je, miluju HEPování někde uprostřed Amaranth a "squeeeealing pigs" ve Scaretale. Slow, Love, Slow jsem nepřišla na chuť ani po koncertu. Zato I Want My Tears Back miluju a tak jsem ji odeřvala celou, byla tam úžasná atmosféra, možná místy lepší jak v lednu na Tarji, ale tu asi jen tak nic nepřekoná:) Come Cover Me taky moc nemusím, chtěla jsem radši The Siren, ale Anette ji zvládla na jedničku, fakt.
The Crow, the Owl and the Dove. Úžasný Troy, ten by měl s NW zůstat už navždycky. Potom následovala nejhezčí část koncertu, kdy nám Marco řekl, že jsme pro něj "number one". Zase jsem se usmívala jak ten největší imbecil, ale vůbec mi to nevadilo. A asi pěkně kecám, protože to řekl až po The Islander. Nebo já nevím, ono je to jedno, hlavně že to řekl. Akustický Nemo. Miluju to, díky téhle písničce jsem Nightwish poznala a když ji hráli, měla jsem v hlavě všechny ty vzpomínky s nimi. Last of the Wilds, Planet Hell. První v pohodě, PH mi od A. nějak nesedla, takže... :) Koncert byl za půlkou, nechtěla jsem aby to někdy skončilo, protože fakt nevím kdy je zase uvidím. Na MOR nejspíš nepojedu, tudíž budu muset počkat na další turné. No nevím jestli mě do té doby neklepne. Ghost River je jedna z mých nejoblíbenějších z Imaginaerum, takže jsem byla ráda že ji hráli. Dead to the World a Over the Hills and Far Away mám taky radši od Tarji, ale neříkám že se mi to nelíbilo. Finlandiu nesnáším, nejradši bych za to Tuomase zaškrtila, ať si to hraje ve Finsku!:D Anette se rozloučila, ale naštěstí byly přídavky a né jak minule kdy odešli bez nich. Song of Myself a Last Ride of the Day. Na LROTD jsem se těšila celý večer a strašně jsem se bála že ji nezahrajou, ale naštětsí zahráli. Užila jsem si ji do poslední sekundy a i teď si ji pouštím pořád dokola. Prostě.. number one, jak by řekl Marco:D
A najednou byl konec. Uteklo to zase tak strašně rychle a mně se chtělo brečet. Měla jsem chuť si sednout a sedět tam co nejdýl to půjde. Nevím proč na mě koncerty v Tesle mají takový účinky, že se mi po nich chce vždycky řvát. Posbírala jsem po zemi konfety a plazila se k východu. Nechtělo se mi ven, ale musela jsem. Venku bylo horko, všude davy lidí a já byla vedle. Pořád nevěřím, že je Tuomas skutečný. Nemůžu se dočkat až ho znova uvidím. Marco je ten nejlepší baskytarista a jeden z nejvtipnějších lidí, miluju jeho humor. Jukka je úžasný bubeník, Emppu takovej malinkej, roztomilej kytarista, ze kterýho si neustále musím dělat srandu a asi nikdy dělat nepřestanu, jsem strašná. Ale je to prostě Erno.. nebo radši Emppík:) A Anette je fajn zpěvačka. Měla jsem důvod se na ni těšit, dokázala mi, že v ní něco je. Hodně se zlepšila a myslím, že toho s Nightwish ještě hodně dokáže. Jasně, pořád je mi v některých věcech nesympatická, ale je to prostě Olzinka no:)
N.
Žádné komentáře:
Okomentovat